S cílem usnadnit uživatelům používat naše webové stránky využíváme cookies. Používáním našich stránek souhlasíte s ukládáním souborů cookie na vašem počítači / zařízení. Nastavení cookies můžete změnit v nastavení vašeho prohlížeče.


Transrotor - zvuk mistra těžké váhy

Transrotor - zvuk mistra těžké váhy

 

 

 

 

Zdroj: Autor Juraj Procházka Foto Transrotor, H & S

Když zmíníme gramofon, většina si představí časy své mládí a možná is trochou nostalgie zařadí tento druh přehrávače, stejně jako vinylové desky, do muzea. Ale to je omyl. Gramofon paradoxně přežil svého mladšího bratra - magnetofon a ani v 21. století se nechystá odejít nadobro do historie.

Pokud pomineme krátkou historickou epizodu Edisonovy fonografu, který se ukázal slepou uličkou technologického vývoje, rozhodujícím vynálezem na reprodukci zvuku z mechanického záznamu je gramofon. Přístroj, který si v roce 1895 dal patentovat Emile Berliner, se stal téměř do konce 20. století symbolem reprodukované hudby, podobně jako logo nahrávací společnosti Gramophone Company a později RCA Victor zobrazující psa Nippera poslouchajícího z gramofonu "pánů hlas".

Logo vzniklo podle obrazu Francise BARRAUD, kterého zaujal pes jeho zesnulého bratra, naslouchající hlas svého pána z ozvučnice gramofonu. Většinu 20. století byly gramodesky nejpopulárnějším záznamovým médiem zvuku.Mimochodem, 17. září oslavila LP deska své 81 narozeniny. V New Yorku ji poprvé uvedla společnost RCA-Victor.

Hlavně dlouhohrající vinylové LP desky se stereofonním zvukem byly až do konce 80. let nejpopulárnějším hudebním nosičem pro audiofily, i pro širokou veřejnost. Magnetické pásky, minimálně ty analogové, byly vždy kvalitativní pozadu za gramofonových desek. Po nástupu digitálního záznamu, zejména na CD a DVD nosičích, sice došlo k postupnému útlumu gramofonových desek i gramofonů, ale rozhodně to neznamená, že analogový zvuk je mrtvý. Spíše naopak.Přestože nikdy nezmizel ze scény úplně, dnes zažívá reinkarnaci minimálně v audiofilských kruzích.

CD má navzdory nezpochybnitelným výhodám oproti analogovým gramofonových desek i jisté nevýhody. Originální zvuk z hudebních nástrojů, i lidský hlas, totiž představuje spojitý, analogový signál. Při digitalizaci se tento originální zvuk vzorkováním "nastrouhá" na vrstvičky, obálku které tvoří reprodukován signál. Ale je to jen lepší, či horší, ale vždy nedokonalá rekonstrukce původního, analogového zvuku. Audio CD používá při frekvenčním rozsahu do 20 kHz vzorkovací kmitočet 44,1 kHz, zatímco SACD formát používá 1-bit DSD (Direct Stream Digital) kódování se vzorkovací frekvencí 2822,4 kHz na kanál a dosahuje frekvenční rozsah 20 Hz - 50 kHz (teoreticky až 100 kHz). Jsou to podle názoru odborníků dostatečné parametry pro profesionální audio, ale ať je vzorkování jakkoli rychlé, výsledný signál je vždy do jisté míry "kostrbatý" a nikdy nedosáhne hladkou kvalitu originálního analogu.

Úvaha o "dokonalosti" SACD vychází z předpokladu, že hudební signál se skládá výhradně z harmonických složek. Ve skutečnosti se však muzika podobá více náhodnému signálu a je mnohem komplexnějším souborem zvuků. Spektrum náhodného signálu je z fyzikálního hlediska nekonečné, proto, abychom se přiblížili přírodě, musí být vzorkovací kmitočet co nejvyšší. Hi-Fi totiž není telefon.

Lety opakovaná polopravda, že digitální záznam je dokonalejší než analogový, nám natolik utkvěla v paměti, že opačné tvrzení nám už připadá neskutečné, ale je to opravdu tak. Samozřejmě, nemluvíme o poškrábaných, či jinak poškozených deskách, které při přehrávání generují šum a cizorodé ruchy. V tomto směru mají digitální nosiče výhodu samoopravný kódu. Ale Hi-Fi fajnšmekři vědí své, proto gramofon a vinylové desky přežili digitalizaci audia a staly se dokonce jakousi výsadou hudebních znalců.

Z lásky k hudbě
gramodesky a gramofony přes nepopíratelné kvalitě již nepatří k masové kultuře. CD nosiče a hudební přehrávače jsou příkladem toho, jak praktický design, jednoduchost ovládání a samozřejmě cena, dokážou ovlivnit mainstreamového uživatele. Gramofon se tak stal synonymem kvality, která není určena pro každého. To se týká nejen uživatele, ale i výrobců.

Neplatí to ale o zakladateli, šéfovi a hlavním konstruktérovi společnosti Transrotor, Jochenu Räkem. Firma Transrotor vznikla v Bergisch Gladbach v Severním Porýní - Vestfálsku již v roce 1971 a původně se zabývala distribucí gramofonů Transcriptor. V roce 1973 si však zaregistrovala ochrannou známku Transrotor a v roce 1976 se na trhu objevil její první komerční produkt Transrotor AC. Podle J. rake byl Transrotor AC "praformou" všech budoucích gramofonů z produkce firmy a jeden z exemplářů je umístěn i v Muzeu moderního umění v New Yorku.

Všechny gramofony Transrotor patří do kategorie neodpružených konstrukcí, jejichž základem jsou masivní talíře a mocné podstavy, schopné tlumit jakékoli vibrace. Tato solidnost a materiálová mohutnost inspirovala i vznik přezdívky Transrotoru - "mistr těžké váhy".

Už Transrotor AC vytyčil základní linii budoucí produkce charakterizovanou bílým, čirým nebo černým akrylátem, hliníkem a chromem. Všechny modely mají v sobě esenci majitele a zároveň hlavního konstruktéra Jochena rake, který je duší Transrotoru. Většina komponentů pochází z vlastních dílen. Výjimkou jsou ramena, přenosky a řemínky, i ty si však Transrotor upravuje podle vlastních požadavků s charakteristickou německou precizností.

Trvalo desetiletí od uvedení Transrotoru AC, dokud se v roce 1986 objevil další mistrovský kousek. Transrotor Quintessence s hydraulickým zavěšením byl pět let referenčním gramofonem v německém magazínu AUDIO. O rok později uveden Transrotor Classic se stal legendou a vzorem většiny budoucích gramofonů. Zároveň byl cenově dostupný i pro širší okruh audiofily. Ručně vyráběné gramofony Transrotor jsou totiž unikátní přístroje a tomu odpovídá i jejich ne zrovna nízká cena.

Zvuk "navěky"
Začátkem 90. let uvedl Transrotor svůj první a zároveň poslední CD přehrávač Oyster. Solidní přístroj z chromované oceli také vynikal dokonalou mechanikou.

Gramofony jsou nakonec hlavně o mechanice, ať už mluvíme o konstrukci, uložení, převodech nebo pohonů, přestože elektrické parametry přenosek a korekčních předzesilovačů jsou také prostorem pro konstruktérské umění. Jochenu rake tento umělecký cit nechybí.

Dalším milníkem a gramofonovým etalonem se stal na přelomu tisíciletí Transrotor Gravity s třemi motory v hvězdicovém uspořádání. Aktuálně nabízený model Gravity TMD již disponuje pohonem Transrotor Magnet Drive (TMD), který firma představila v roce 2005. Jde o pohon s magnetickou spojkou, která přenáší točivý moment bez mechanické vazby.Eliminuje se tak chvění talíře pocházející z motoru, nebo převodové soustavy.

Tento princip pohonu Transrotor v roce 2006 ještě zdokonalil v podobě FMD (Free Magnetic Drive). Přes magnetickou vazbu je poháněn samostatně spodní i vrchní talíř. Výsledkem je absolutní dokonalost - kolísání pohonu a mechanické chvění je neměřitelné.

Nový referenční gramofon ARTUS FMD byl uveden v roce 2006. Konstrukce z ručně leštěného hliníkového masivu nese samotný gramofon s kardanovým závěsem talíře. Konstrukce a magnetický přenos točivého momentu (FMD) ze tří motorů zaručují dokonalou odolnost proti chvění a vibracím. Ani tento kousek nezbývá nic dlužen pověsti "mistra těžké váhy". Váží totiž více než dva metráky.

V současném portfoliu firmy najdeme více než dvacet modelů špičkových gramofonů a každý z nich je jistým způsobem unikátní. Pro ilustraci kvality gramofonů Transrotor vzpomeňme na závěr slova W. pačuli z recenze Transrotor ZET1 pro HighFidelity: "Věřím v synergii celého systému a člověk je jeho součástí. Je to cosi, za co stojí zaplatit jakoukoliv cenu - sednout si před audio a odletět. Dobře sladěné a s láskou a znalostmi sestavené komponenty dokáží učarovat, vytrhnout posluchače z každodennosti. Toto může být zvuk navždy ... ".

Autor Juraj Procházka Foto Transrotor, H & S

 

 

M2UxOW